Internát: peklo nebo ráj?

V našich zemích nejsou internáty zdaleka tak rozšířené jako v anglosaských zemích, ale i tak se pár škol, kde děti kromě učení i bydlí, najde. Pojetí toho, jak přesně studium vypadá, se liší. Někde jsou mladí lidé jen přes týden, a na víkend vyrážejí domů, jinde za nimi jezdí rodiče. Některé školy jsou pouze internáty, jinde mají studenti na výběr mezi klasickou formou a životem v areálu. Každopádně ale mají jedno společné: světem studentů se minimálně přes týden stává škola. To má své výhody i nevýhody.

Největší výhodou je samozřejmě to, že učitelé mají své ovečky pod kontrolou. Internáty minimalizují vyrušení okolním světem, a studenti se mohou plně soustředit pouze na školu. To je ale dvousečná zbraň. Právě adolescence je totiž věkem, kdy spousta mladých lidí poprvé zažívá svobodu volby a také první povinnosti. Je to období prvních brigád, prvních vážnějších známostí. Poprvé se musíme naučit jak zvládat najednou školu, práci, vztahy i koníčky. Pokud na škole bydlíme, tak má instituce všechno pod kontrolou: kolik času trávíme učením, kdy máme prostor pro sebe nebo s kým se setkáváme. Jistě, pro budoucí akademický úspěch je pevný režim skvělý, ale umožní nám takovéto školy rozvíjet se jako lidem? Přijmout první skutečné povinnosti? Naučit se si organizovat čas? Asi spíše ne.

Dlouhá doba strávená ve škole má ale i své výhody. Studenti se většinou o to, co se na jejich instituci děje, skutečně zajímají, a na chodu se chtějí podílet. Většina lidí na internátu chce promlouvat do toho, kam se škola ubírá, co se na ní děje, a co se bude dít v budoucnu. A to vůbec není špatně. Málokterá klasická škola se může pochlubit tak silnou komunitou, jako internát. Když jste s někým zavřeni v omezeném prostoru, tak se prostě musíte naučit spolu nějak vycházet. Takže internát vás možná nenaučí, jaké to je vydělávat si vlastní peníze nebo žonglovat mezi směnou, party a vyučováním, ale zato si osvojíte umění dohodnout se prakticky s kýmkoli a na čemkoli.