Studium historie

Měla jsem ráda knihy už jako malé dítě. Kdybyste viděli naši půdu, jak vypadá, tak byste se asi chytali za hlavu. Opravdu celá naše půda je plná knih. A nejsou to obyčejné knihy, jako nějaké novinky, co se běžně dají koupit v knihkupectví. Na půdě máme opravdu staré knihy, na které sedal třeba už stoletý prach. Alespoň tak se to říká, že staré knihy mají stoletý prachy. A u nás to platí tak asi dvojnásob. A ani nevím, kolik těch knih doma nahoře na půdě máme. Možná tak tisíc. Je to opravdu veliká půda a myslím si, že opravdu každý by si tam našel tu svou knihu. Já abych se přiznala, mamka mi opravdu moc ráda ty knihy četla a taky jsme si moc rády listovaly knihami. A mám hlavně ráda takové ty knihy, které jsou staré, které mají svůj příběh i duši. Třeba například můj děda sbírá knihy, protože je do knih blázen. Má jich opravdu mnoho a některé má i s různými podpisy anebo s ním věnováním. Myslím si, že takové knihy jsou velmi cenné. Já sama jsem si řekla, že bych si taky přála nějakou velmi kvalitní a důležitou knihu.

Jenomže nevím, kde takové knihy se shánějí. Párkrát jsem byla v antikvariátu. Tam sice jsou knihy, ale ani jedna mě nezaujala. Tak si říkám, že jednoho dne se na mě třeba usměje štěstí a budu mít nějakou skvělou knihu, která mi přirostla k srdci. A právě na základě lísce ke knihám jsme se rozhodla, že budu studovat a věnovat se vzdělání.

A půjdu studovat historii. Myslím si, že studium historie mě taky přivede k pěkným a velmi důležitým knihám, které miluji. Párkrát jsme taky byla na dražbě kvalitních knih. Ale jenom se dívat, protože ty ceny starých knih byly tak vysoké, že moje studentské brigády na to neměly. Nicméně ale nelituji, že se vzdělávám v historii. Moje maminka si pro mě přála sice jiné vzdělání, chtěla ze mě mít právničku. Jenomže vzdělání na právničku trvá hodně dlouho a nevím, jestli bych se dokázala tak dlouho a usilovně učit. Historie mě baví více.